Jako zabít ptáčka

29. května 2011 v 14:44 | Atyiya |  Tak mě napadlo...
Stejně nemyslytelné, stejně strašné a prostě nepochopitelné je přijít o bytost, kterou milujeme.

- V první chvíli jste ochromeni šokem a váš rozum odmítá uvěřit jasnému faktu a tu informaci jednoduše přijmout.
- Když vás opustí prvotní šok, běží vám v hlavě jediná myšlenka: Jak se to, kurva, mohlo stát?
- Odpověď nenacházíte...
- Pak se váš mozek částečně vzpamatuje a řekne si, že by přišla vhod nějaká reakce: upustíte mobil, podlomí se vám kolena a tak podobně...
- Přijde signál k pláči (ať jste muž či žena, dítě nebo dospělý... protože v tomto jsme si všichni rovni) a nejde to zastavit.
- Možná se u vás objeví někdo, kdo se pokusí vás vytrhnout ze stavu, ve kterém se nacházíte. Ať už na to půjde jemně se slovy, že to přeci bude dobrý nebo tvrdě řekne stalo se to, smiř se s tím.
- Osobně vím, že ani jeden přístup není moc k užitku, stav "mlha přede mnou, mlha za mnou" odejde, až se mu samotnému bude chtít.
- Když se konečně odhodláte k rozhodující akci (jedno jestli po několika minutách či hodinách), nezbyde v hlavě nic než prázdno.
- Zde se cesty mnoha lidí rozcházejí. Jedni mají potřebu něco dělat, přebít to, co se stalo a opět se - byť s malou jizvou na srdci - aktivně vrátí do života. Druzí se budou pouze utápět v lítosti a sršet frázemi typu: "Nic už nemá cenu", "Proč se to stalo zrovna mě?"... a člověk si sám zadělá jen na pořádné psychyické problémy...
- Jedno je ovšem jasné všem a to, že to volné místo už nikdy nikdo nezaplní, zůstane v srdci jak připomínka dotyčného (kým byl, co dělal, jak moc pro nás znamenal - prostě to všechno na co nechceme zapomenout).

Dalším možným následkem této události bývají fráze, které člověka vyhecují mnohdy až do krajností. Ano, mám na mysli řeči typu: "xxx by chtěl/a abych to udělal/a", "Musím, už kvůli xxx, dlužím jí/mu to." je to blbost, člověk na sebe začne mít přehnané nároky, které ovšem také vedou jen k dvěma možným cílům: múže se vám vše dařit a přijít velký úspěch, nebo se to naopak všechno posere a budete ve stejném srabu, jako když vám původní myšlenka proběhla hlavou.

Ale je tu jedna možnost, kterou se můžete dotyčnému odvděčit. Noste jej v srdci a nezapomeňte na něj. Což by se vám stejně nemělo podařit, pokud pro vás opravdu hodně znamenal.
*** Knihu Jako zabít ptáčka napsala Harper Leeová a v roce 1994 ji vydal Knižní klub.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 darkprinceess darkprinceess | Web | 29. května 2011 v 15:45

Nemohla by jsi pro mě hlasovat? Pro darkprinceess hned ta první děkujuu... :)
http://sceneqeens.blog.cz/1105/6-kolo-s
Promin za reklamu ale děkujuu :-*

2 Chuckie Chuckie | E-mail | Web | 29. května 2011 v 18:56

[1]: Tohle mi proste nedá. Ten článek je o něčem velmi vážném a hlubokém a ty sem dáš reklamu, že se nestydíš...
K poslednímu odstavci. Myslím že nikdo, kdo nás opustil by nechtěl, abychom kvůli němu truchlili k uzoufání. A nejlepší variantou i podle mne je vyhradit mu v mysli a srdci místo, kde budeme vzpomínat na to dobré co jsme s ním zažili

3 pavel pavel | Web | 29. května 2011 v 19:37

Nevím jestli ten článek je o té knize, nebo z tvého života, ale před chvíli mi spadla ta růže od tebe a rozlomila se vejpůl. Asi to bylo symbolické. :-)

4 Atyiya Atyiya | Web | 29. května 2011 v 19:44

[3]: S knihou to nemá nic společného, jen se její název hodil jako titulek...

5 pavel pavel | Web | 29. května 2011 v 20:01

Tak to je mi líto. K tomu ti mohu jen říct  to, že lidé se prostě rozcházejí, aby nacházeli zase nové přátele a lásky. Takový je prostě život. ;-)

6 Atyiya Atyiya | Web | 29. května 2011 v 20:48

[5]: A ty jsi zase mimo :D

7 pavel pavel | Web | 29. května 2011 v 21:30

Nevadí, není snadné konkrétně odpovídat na náznaky. :-D

8 pavel pavel | Web | 29. května 2011 v 21:34

Tím spíš jsem rád je jsem mimo. :-D  :D  :-P

9 Monika Monika | 30. května 2011 v 19:59

Ahoj můžeš mi prosím vyplnit krátký dotazník na téma šikana určený žákům sš a zš? Mockrát děkuji :)

http://login.oursurvey.biz/1678

Budu ráda, když ho pošleš dál.

10 zirafika zirafika | Web | 31. května 2011 v 16:47

Napsala jsi to tak dokonale, že až tohle budu prožívat, jistě si na tebe vzpomenu. Jen nechápu to s tou krajností - xxx chtěla, abych to udělala - nechápu, ale jinak je celý článek skvělý a nechybí mi nic, ani nic nepřebývá. Krásně jsi to shrnula!

11 Kejtý Kejtý | Web | 1. června 2011 v 19:19

Ten článek je zřejmě o lásce a o rozcházení lidí. Ale určité odstavce jsou i o dalších věcech v našich životech. A je to moc hezky napsané. Souhlasím a přečetla jsem si to několikrát za sebou.

12 pavel pavel | Web | 2. června 2011 v 22:55

[11]: Taky jsem to několikrát přečetl, ale obsah, tedy co chtěla Bohunka článkem říct, mi nějak ušel. Možná to byl celý smysl článku, abychom si ho několikrát pročetli. Promiň. :-)

13 agrenej agrenej | E-mail | Web | 3. června 2011 v 1:09

Ahoj. Vzpomněl jsem si, žes vychvalovala krásu cest ,,do neznáma". Mám nyní na blogu takové fotky. Třeba se ti budou líbit.

(Původně jsem chtěl napsat něco k článku, ale nějak jsem nenašel správné slova. Je to tak, jak říká pavel...)

14 Atyiya Atyiya | Web | 3. června 2011 v 22:07

O lásce a rozcházení lidí to není, ale když to nikdo nenasel...
Šlo "jen a pouze" o smrt...

15 pavel pavel | Web | 3. června 2011 v 22:51

Vím o koho jde. Už to vím přes týden od Klárky.

16 Chuckie Chuckie | E-mail | Web | 5. června 2011 v 10:11

[15]: Myslím že víš prdlajs.
Zde přítomná blogerka měla spolužačku, která vlivem zákeřné nemoci již není mezi námi.
Ten článek je právě o tom, jak se lidé s podobnými případy vyrovnávají. Právě o tom....

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama