Prosinec 2010

Krásko, odcházíš?

31. prosince 2010 v 20:41 | Atyiya
Je to tu.
Už žádné zběsilé hledání a akce znemožňující zabíjení slepic sousedům.
Už žádné prázdninové muchlovačky.
Už žádné táborové hry, v úloze hlavního záporňáka.
Už žádné dohady o tvém rodokmenu.
Už žádné bílé povzbudivé psí úsměvy.


Dech času...

30. prosince 2010 v 23:16 | Atyiya
Ehm...

Včera to byl rok.

Ten můj fešák...

29. prosince 2010 v 19:15 | Atyiya |  Tak mě napadlo...
*Jestliže v ráji nejsou psi, potom chci po smrti jít tam, kam odešli oni.*

Zrovna dneska jsem pozorovala jedno roztomilé štěně zlatého retrívra. Tak sladké, krásné a hravé, že mi z toho bylo strašně smutno.

Bez masky

28. prosince 2010 v 19:14 | Atyiya |  ... básnila
Spoustou lidí je zaplněn sál.
Na svíci malý plamínek plál.
A zábava odvěká
brzy znudí člověka.

Božské ticho zahrady
nejen klidem láká.
Umožňuje zálety,
když se večer smráká.


První snížek...

27. prosince 2010 v 21:33 | Atyiya |  ... fotila
Hodím vám sem pár fotek, aby jste se nenudili. Jsou někdy z konce  listopadu, prostě první sníh...


.

Jeden pozdrav na Alfu

26. prosince 2010 v 22:06 | Atyiya
Vážení, poslušně hlásím, že vánoční svátky jsem přežila bez velké újmy. A to by stačilo.

Ten vánoční čas...

23. prosince 2010 v 20:23 | Atyiya
Takže zítra jsou tu vánoce a dneska jsem tu naposled. Tady to máte.

.

Je to pro vás všechny. Mám vás ráda a jsem ráda, za všechny komentáře, rady a pochvaly, jimiž mne denně zahrnujete.
Kvůli vám asi dlouho nebudu chtít s blogováním přestat... :o)

Luna bledá k vytí nutí...

21. prosince 2010 v 22:14 | Atyiya |  ... fotila
No nazdar, už jsem tady zas...
Víte že dnes v noci je úplněk? A že dnes je zimní slunovrat? Ne? Ale jistě, že je...
Docela se těším :o)
Mám jeden dotaz na Garou, jak to bude s vytím dnes v noci? Není náhodou pro takovéto zvláštní chvíle nějaká speciální vlčí píseň? Ráda bych se k tobě když tak připojila ;)

A teď už k fotkám, jsou večerní, začátko-prosincové...

.

Pan záporňák

20. prosince 2010 v 23:24 | Atyiya |  ... básnila
Noc už byla
a já snila
o tajemném neznámém.

Tvoru z krajů dalekých,
kde je mráz a kde je sníh.

Kde i bouchačka je normální
a kde to smradem zavání
z tajících těl padlých bratří.

Dostanete úkol... ☼

19. prosince 2010 v 16:33 | Atyiya |  Ze života...
Vánoce, vánoce... už přišly!
Teda skoro.

Zdravím vás, jistě jste si už všimli toho vtíravého něčeho, co se usadilo za dveřmi.

Čas lásky, klidu, míru, pohody. Čas ve znamení setkání, radosti a přátelství.
Nechce se mi sedět před počítačem. Brzy už se konečně zbavím toho ústavu, ráda bych napsala na dobu neurčitou, bohužel mantinely stanoveny jsou :/

Ráda bych se, když už je to volno, věnovala lidem, které mám ráda. Ráda bych je zase viděla a něco s nima podnikla. Víte, které z vás myslím.
A vy, které jsem ještě nepoznala osobně, ale moc bych chtěla, nevěšte hlavy, jakmile se zlepší počasí (zima odtáhne do teplých krajin) opět se do takovýchto akcí pustím. :o)

Ale abych se dostala k tomu, co vás zajímá už od přečtení nadpisu. Co takhle potěšit dušičku jak svou, tak i mou a něco stvořit? Nevím, jak vy, já když mám čas, tak mě múza nechytá, ale třeba to máte jinak.

Mno, trošku jsem nad tím přemýšlela a napadla mě docela pěkná témata, nechci je špinit svými výtvory a proto bych byla ráda, kdyby se tvoření ujal někdo šikovnější (a tím myslím vás)
Jsou tři, tak si vyberte to, které se vám bude nejvíc líbit. A nebo všechny, to je na vás.

*) Po stopách huskyho
*) Odstíny černobílé barvy
*) Píseň lesní flétny

Když něco stvoříte, tak mi sem hoďte odkázek, abych se mohla pokochat.
Nevím, jak na tom budu s časem mezi svátky, minimálně budu lítat po doktorech, to už vím jistě.
Ale na Nový rok zasednu k počítači a kouknu se, jak moc se vám to povedlo. :o)

A nakonec fotečka, která minimálně mě hřeje u srdíčka.
Ale když jsou ty vánoce...
.
/Fotka je dva roky stará a fotila ji moje teta./

A dost!

19. prosince 2010 v 11:21 | Atyiya |  Výdeptníček
Proč mi všichni něco vyčítají? Každý člověk, se kterým mluvím.
Tohle jsem udělala špatně, tohle jsem měla udělat líp... tohle jinak a tohle jsem neměla dělat vůbec.
Promiňte mi, že vůbec žiju a dejchám!

Jsem o pět minut starší než můj bratr... "Takže jste skoro dvojčata"

18. prosince 2010 v 21:47 | Atyiya |  Ze života...
Tak jsem právě odpojila a odstranila repráky, jenom abych zjistila, že to šramocení, škrábání a skřípot jde od křečka, nikoliv, že je původcem technická závada.

Slavme svátky mamutí!

17. prosince 2010 v 17:17 | Atyiya |  ... básnila
Koukala jsem se do kalendáře a zjistila jsem, že se nám povážlivě rychle blíží Mamutice (též mylně nazývané Vánoce). Týden! Juchejte!

A když jsem včera byla v té před mamutí náladě, tak jsem cosi spatlala. Neberte to moc vážně.


Mé království za monitorem...

15. prosince 2010 v 18:02 | Atyiya |  O autorce...
Co dodat?

xxx


Jak už jsem tu jednou zmiňovala, jsem zastánce názoru, že osobní věc může o člověku dost proradit, stačí se jenom dobře dívat.


In library

14. prosince 2010 v 17:12 | Atyiya
Uvolněné, nepovedené a jakýkoli smysl postrádající fotky z knihovny. Trčíme tam dva až tři dny v týdnu, tak jsem jednou vzala foťák.

.

Černobílá duha...

13. prosince 2010 v 16:55 | Atyiya |  Výdeptníček
Je mi zle. Je mi zle ze mě samotný, z lidí kolem mě a z celé téhle bezkonkureční situace.

Je mi na nic z toho, jak je to u nás doma, z toho jak je to ve škole, vlastně i kdekoli jinde.

Rozmazala jsem si řasenku, rozmazala jsem si linky. A bylo mi to jedno.

Netřesky...

12. prosince 2010 v 15:15 | Atyiya |  ... fotila
Foceno ještě v teplých podzimních měsících, kdy ještě svítilo sluníčko a nemrzly nám uši.
Fotila jsem cestou do/ze školy (nejsem si jistá).
Docela se povedly, ne?


.


Slovo básnířky

11. prosince 2010 v 17:04 | Tiya |  ... básnila
V tomto cyklu článků dám šanci Tiye. Přeci jenom si jako umělkyně zaslouží nějakej ten prostor.


Zvolání

10. prosince 2010 v 16:59 | Atyiya |  ... básnila
Zase to nedává smysl.
Psala jsem, co mi zbloudilá myšlenka z dalekých závitů mozkových donesla.
Takže asi tak.


Jseš to ty,
mé světlo z temnoty.
A co jsem já?
No přeci ta temnota.

Němé hrátky světla, stínu.
Terč, který vždycky minu.
A co pocit stísněnosti?
Nikoho z nás neoprostí.

Na téma Noc... snad haiku

9. prosince 2010 v 12:02 | Atyiya |  ... básnila
Ano, i já jsem se rozhodla, si opět něco dokázat a přihlásila jsem se do spisovatelské soutěže u The.
Prvním úkolem bylo stvořit haiku. Slyšela jsem to poprvé, takže jsem si nejprve musela zjistit, co že to vlastně je. Mno, zkusila jsem to, ale kvalita je mizerná. Za to se omlouvám, ale líp už bych to asi nenapsala.