Březen 2010

Užijte si božské komedie...

30. března 2010 v 22:07 | Atyiya |  Ze života...
Tak se jako magor učím na zítra do školy, test z literatury není žádná prkotina. Evropská renesance, to jest naše téma. A tak jsem se dopracovala k tomu, že poprvé čtu Božskou komedii od Alighieriho a zaujala mě tam jedna pasáž:

Toto jest napsáno nad branou pekelnou:
MNOU VCHÁZÍ SE DO TRÝZNIVÉHO MĚSTA,
MNOU VCHÁZÍ SE DO VĚČNÉ BOLESTI,
MNOU VCHÁZÍ SE K TĚM, JEŽ BŮH VĚČNĚ TRESTÁ.
MNOU DAL PÁN PRŮCHOD SPRAVEDLNOSTI,

Paradox...

29. března 2010 v 19:11 | Atyiya |  Ze života...
Myslala jsem si, že dnešek už nemůže bejt horší. Včera jsem byla v kině, film byl v pohodě. Do postele jsem se dostala v jedenáct. Potom mi došlo, že ráno jdu na sedmou. Kdo mu mi ještě jezděj autobusy blbě, takže jsem musela být ve Strašecí v 6.35, protože jinak bych to nestihla. Nechápu, jestli mají teď učitelé nějaký maraton, nebo co.

Píšeme společně dějiny... ale ne, jenom PŘÍBĚH :o)

28. března 2010 v 18:29 | Atyiya |  Tak mě napadlo...
Takže lidičky, zdá se mi, že se poslední dobou moc flákáte. Přijdete si, občas něco přečtete, ale ani vás nenapadne, aby jste hlasovali, nebo napsali koment.
Teď jsem se rozhodla, že vás trochu zapojím. To o co se pokusím, jistě dobře znáte. Jeden začne a druhý to dokončí.

Pád do temnoty

26. března 2010 v 17:38 | Atyiya |  ... psala
"Oronieli, byl jsi předvolán."
Tak to všechno začalo. Jmenuji se Oroniel a byla na mě spáchána velká nespravedlnost. Patřím mezi anděli 4. kategorie. Všichni si jistě dovedete představit, jaké má anděl povinosti. Je to samé létání. Tam se zjevit, tady někoho zachránit a dalšímu zas dodat odvahu. Pořád mám dost práce, ale nemyslete si, že mě to nebaví. Rád pomáhám lidem. Je hezké vědět, že vás lidé mají rádi, těší se na vás a hlavně, že vám věří.

Nálada pod psa

25. března 2010 v 21:53 | Atyiya |  Ze života...
Ačkoli jaro venku řádí plnou silou, já si připadám, jako by mě přejeli pětitunou. Ve středu jsem si šla do města koupit nový botky. Jsou to takový černý jakoby balerínky. Jsou fakt pěkný, už se nemůžu dočkat, až je budu moct nosit. Potom jsem šla ještě na chvíli ven s kámošem. To už mi bylo tošku divně, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Když mi brácha napsal, že se mu udělalo špatně, tak jsem mazala domu. Šla jsem si brzo lehnout, abych se z toho vyspala, ale nepomohlo to. Dneska jsem za celej den sotva vylezla z postele. I když bych na tom mohla být ještě hůř.

No prostě dneska den úplně na pytel. Můžu bejt ráda, že sem vůbec ráda.

Fotky... ze života pana Křečka/2

22. března 2010 v 22:32 | Atyiya |  ... fotila
Chudák křeček si musí myslet, že jsem úplně na hlavu:D No co, je tu pokračování. Už jste se nemohli dočkat?


Tak takhle vypadá někdo hodně unavený, jinak by mi v rukou neusnul... ňunínek

Fotky... úchylákovy úlovky/1

14. března 2010 v 20:35 | Atyiya |  ... fotila
Den blbec prostě. Bez komentáře. Aspoň vám sem dát své poslední úlovky.




Fotky... ze života pana Křečka/1

12. března 2010 v 17:15 | Atyiya |  ... fotila
Rozhodla jsem se vám tu zveřejnit podrobnosti ze života svých křečků, od teď ze sebe budu dělat paparazzi, jenom, aby jste se mohli pobavit... Takže:

Jednou jsme pustili našeho pana křečka na procházku po pohovce, kde se mu velice líbilo.

Prosím

11. března 2010 v 19:36 | Atyiya |  ... básnila


Zpíváš mi,
jak Orfeus své Euridice.
Dáváš mi
důvod, proč tě milovat.
Musíš mi
odpustit a uvěřit.

Je to důvod?

9. března 2010 v 21:57 | Atyiya |  Tak mě napadlo...
Tak se zamýšlím nad tím, kam to lidská rasa a přesněji řečenou mladí lidé dotáhli a táhnou. Nestačím se divit.

Auuu...

7. března 2010 v 17:04 | Atyiya |  Ze života...
Tak jsem se dneska ráno dokopala k tomu, abych zabrnkala pár akordů na kytaru. A můžu říct jediný: Auuu...

Úplně nadšená...

6. března 2010 v 20:16 | Atyiya |  Ze života...
To mě takhle ve středu přepadla náhlá a nutkavá potřeba jít se podívat na nějaké jarní botky.

Květinová romance

6. března 2010 v 11:39 | Atyiya |  ... básnila


Něžná dívka tiše hledí
v dál, kde milý odešel.
Tmavé oči slzy roní.
Nářek její neslyšel.

Návrat ke staré známé...

5. března 2010 v 20:50 | Atyiya |  Ze života...
Nevím, kolik z vás to ví. Ale hrála jsem kdysi na kytaru. Nakonec jsem toho nechala, protože ten chlápek, co mě to učil, byl děsnej debil. Postupně se z toho, co mělo být zábavou, stávala povinost. Nebavilo mě hrát, jenom proto, že musím. A tak jsem toho nechala...

... dnes je tomu asi tak rok, co jsem s tím praštila. Omylem jsem se ale učiteli na hudebce prořekla, že na ní umim a pak mě nutil, hrát na ní celou hodinu. :)

... asi se zase vrátím ke své staré známé

Vzkazíky, komentíky a jiné vylomeniny

3. března 2010 v 21:50 | Atyiya |  Kdo to vymyslel?
Tak napřed bych vám chtěla říct, že jsem ráda za každý komentář, který zanecháte (samozřejmě nevulgární), ale pomaličku mi začínají vadit komentáře, které nejsou k tématu a danému článku, takže...


... tyhle věci od teď pište sem =o)

PS: Ovšem to neplatí pro reklamy a hlásečky, to nesnášim a budu to mazat i tady.

                                                                                                              Vaše Atyiya ☼

Korálkování

3. března 2010 v 20:54 | Atyiya |  Trošku jsem si hrála...
Nuda... znáte to, člověk neví, do čeho má píchnout, co má udělat. A dokonce to zajde tak daleko, že začne tvořit A takhle to dopadá...






Snění...

2. března 2010 v 17:42 | Atyiya |  ... básnila

Myslí stále,
myslí na něj.
V tmavém sále,
žije pro něj.

Ó můj bože!

1. března 2010 v 19:49 | Atyiya |  Tak mě napadlo...
Nemůžu si pomoct, ale nesnáším Miley Cyrus, Hannah Montana a podobné věci.
Opravdu to myslím vážně.

Ptáte se proč...