Únor 2010

Maturák

27. února 2010 v 21:47 | Atyiya |  Ze života...
Asi před třemi dny přišla Lucka s tím, že by se chtěla jít podívat na maturitní ples 4. B z našeho gymnázia.

Ztracen v iluzi

24. února 2010 v 18:57 | Atyiya |  ... psala
 "Vytáhnout plachty. Směr jih!"

Křičí kapitán na svou posádku. Je velice důležité, aby se do západu slunce dostavil do přístavu. Vyzvedne si výkupné a předá jim tu krasotinku, co má v kajutě.
"Máte ještě nějaká přání pane?" ptá se mladý lodník.
"Ale jistě, připravte skvělou večeři pro dva a ne že vám vystydne!" Spokojeně si mne bradu, když vyděšený chlapec odkvačí. Vždycky mu dělalo radost někoho děsit.
"Jimmy, pojď sem." zavolá na svého zástupce.
"Co se děje?" ptá se. "Nic moc, jenom bych potřeboval, abys to tu na chvíli pohlídal. Myslím, že zajdu na návštěvu za tou křepelkou, co se mi uhnízdila v kajutě."
"Jistě pane, na mě se můžete spolehnout. Přeji vám příjemnou zábavu." a s rošťáckým úsměvem na tváři zmizí.

Odhrnula záclonu a podívala se ven. Kapitán si to šinul přímo k jejímu nynějšímu útočišti - svojí kajutě. Rychle se schovala a přemýšlela, co udělá.
Vrzlo prkno přede dveřmi. Cvakla klika.
"Hejhola, holka, vylez!"
Najednou zmlknul. Ozvala se dutá rána. Napodlahu spadl nejprve tác s večeří a pak i kapitánovo tělo.
Dívka se triumfálně usmála, ještě stále svírajíc tyč na záclony.
"Povedlo se."

Holka, holka...

23. února 2010 v 22:31 | Atyiya |  Ze života...
... ty zase perlíš. Tak jsem si říkala, že celej dnešní den bude zase na pytel, páč jsem se ještě nevymotala, ze svého hledání pravdy a důležitých životních skutečností(viz článek Zmatek nad zmatek). Ale nakonec byla aspoň trochu srandy. Nejdřív jsem si myslela, že umřu, protože jsem musela přetrpět neuvěřitelných 45 minut v jedné třídě s mrtvým SKLÍPKANEM!!! Ale, o tom už radši ani slovo:/
Abych se dostala k tomu, co mě tak pobavilo. Jednoduše, měli jsme matiku a já, jelikož jsem ve škole tejden nebyla, tak mám tak trochu okno, jsem se ptala učitele, jestli mám jeden příklad vyřešenej dobře a na to on:

Zmatek nad zmatek

22. února 2010 v 11:13 | Atyiya |  Ze života...
Takový pitomý období. Sama v sobě se nevyznám. Co chci, co mám dělat. Nevim, nevim... Jeden kluk, druhej, třetí... opravdu nevim. Samozřejmě, ne že by o mě měl aspoň jeden zájem. Ale i tak. Lucka si samozřejmě myslí, že místo v mém srdci zaujímá pouze Véčko, ale fakt nevim. proč jsem tak strašně naštvaná, že si kámoš našel holku? Samozřejmě to vím, ale nechci si to připustit. Jsem hnusná, myslim jenom na sebe, ne že by to teda neslo nějaký výsledky...

A vůbec vyjadřovat pocity touto cestou mi prostě nejde, ale tohle je asi lepší:

Zmatek nad zmatek
(který vládne v mé duši)

Chaos a zmatek,
to jsou má jména.
Nevědět co a jak,
to je má doména.

Cítíš se prázdná?
Tak je to správně.
Nejsi princezna.
Zvlád´ sem to lehce.

Je ti furt smutno?
O to mi šlo.
A šlo to snadno.
Štěstíčko zmizlo.

Pirát otcem - pirát manželem

21. února 2010 v 12:17 | Atyiya |  ... básnila


Tento velký bukanýr,
přeplul celou řeku Nil.
Na své velké galéře,
plul tam dlouho přes moře.

Objevoval nové země,
drancoval a loupil.
Zahnal všechny domorodce,
celou zem obsadil.

Doména...

20. února 2010 v 20:11 | Atyiya |  Ze života...
... nevim proč, ale tohle slovo mě včera provázelo celým dnem. Je to neuvěřitelné, slyšela jsem ho asi desetkrát. No nic, to jen tak na okraj. Jak už jsem pasla byla jsem včera na koncertě ve slánském dividýlku. Vystupovala Simona Klímová a skupina Panelákoví fotři. Simona zpívala jako vždy skvěle, dokonce zazpívala i novou písničku. jenomže nemohlůa jsem si pomoct a trochu jsem u toho klimbala. Zato to co přišlo potom mě zaručeně probralo. Panelákoví fotři je čtveřice postaších pánů, kterým spíše než o zpěv, jde o to udělat pořádnou show. Opravdu nezkazili žádnou srandu. Prostě to byl zážitek.

Jediné, co jsem na youtube nasla je toto
Omlovám se za kvalitu, ale bohužel jsou zdroje omezené :(

Ach jo...

18. února 2010 v 19:57 | Atyiya |  Ze života...
Takový nemehlo jako já se vážně nenajde. Já sem totiž originál.
Nevěříte?
Ne?
Tak mi řekněte, kdo dokáže během půl hodiny:
1) Kvůli náušnici si málem urvat ucho...
2) Nastříkat si šampón do očí...
3) Utopit si mobil ve vaně...
4) Vykydnout sklenici tatarky na stůl...

A to ještě není všechno. Ale psát toho sem víc nebudu, protože takhle si můžu udržet jakés takés zdání, že nejsem ten největší pošuk na světě...

Ach jo... doufám, že to ten foun rozchodí...

:( :( :(

Stále doufá...

18. února 2010 v 17:12 | Atyiya |  ... básnila

Seděla,
hleděla do prázdna.
Mlčela,
nemohla jinak.
Plakala.

Doufala,
znala pravdu.
Doufala,
že se to změní.
Čekala.


Teď něco krátkého. Z mého pohledu je to velice melancholické, ale jakou má kdo náladu, takové bludy plodí. =o)


To se nedá...

16. února 2010 v 18:30 | Atyiya |  Ze života...
Zase jeden den, z těch dnů, kdy třídní rádoby borec perlí... snažíte se nesmát, ale ono je to tak stupidní, že to nejde... no posuďte sami...

  • Hodina češtiny - učitelka vysvětluje něco, co se slovní zásoby týče, dá příklad: "Rybnatý rybník - rybník bohatýna ryby"
Odpověď: "A co třeba zaprasený les? Jako že tam žijou prasata..."
  • Opět hodina čj - otázka: "Jak se jmenují obyvatelé Prčic?"
Odpověď: "Prčáci, Prčičáci, Prčičané."
  • Hodina biologie - bavili jsme se o lišejnících, profesorka vysvětlovala, že rostou hodně dlouho a že se nemají ničit. Když je někdo oškrabuje je to, jako by lámal krápníky. Padl dotaz, k čemu jsou vlasně dobrý a profesorka řekla, že je požírají soby a losy...
Reakce: "Ty je taky ničej, to je jako by požírali krápníky..."


Jak říkám, prostě dneska bylo veselo...=o)

Mocný král

15. února 2010 v 18:31 | Atyiya |  ... básnila

Alfonz Chrabrý, mocný král.
Vždycky, když on vyhrával,
poté moc se radoval.
Srdce své on ženě dal.

Žena ta ho ráda měla.
Syny dva mu porodila.
Vždycky ona ráda byla,
když hrad celý vyzdobila.

Už je to tu zas...

14. února 2010 v 17:56 | Atyiya |  Kdo to vymyslel?

Tak krásný valentýn lidičkové :D

Opět po roce se ke slovu přihlásil sv. Valentýn svátek zamilovaných.
Všem bych vám pouze chtěla říct, užívej te si toho, že někoho milujete a někdo miluje vás. Protože se to moc často nevidí. Láska opravdová, ryzí a z celého srdce je stejně vzácná jako sníh v létě. Chtěla bych vám pouze popřát, abyste si to užili a vy co zatím ještě čekáte, nezoufejte, nejste v tom sami.

Napadlo vás někdy, že označení "svátek zamilovaných" je nesprávné označení? Protože valentýn slaví ti co milují a jejich láska je opětována. Co se zamilovaných týče, tak ti většinou stojí stranou a vzdychají po svých "idolech". Víte proč to tak je? protože se vždy zamilují do nedosažitelných "objektů". Jenomže víte jak se to říká... Láska si nevybírá!

Kdo by to byl řek?

4. února 2010 v 21:19 | Atyiya |  Tak mě napadlo...
Právě mi bylo řečeno, že jsem pošuk. xD Ale pro ty co mě znají, nic nového pod sluncem...

Ale k tématu: Včera jsem se byla podívat na své milované základce, kde zrovna probíhala recitační soutěž, zavzpomínala jsem na ty krásné doby, kdy jsem se tomu též věnovala, To co jsem tam slyšela, mi úplné vyrazilo dech. Kdo by to byl do těch dětí řek. Nakonec celou soutěž vyhrál kluk z PÁTÉ třídy a to prosím pěkně neměl ani básnič ku. Recitovat prózu, jako by to vůbec šlo, ale evidentně jo. No co už, ale dám vám sem ten, co mě zaujal nejvíc...


Jak bylo krásně, než se vynořil...

2. února 2010 v 22:41 | Atyiya |  Ze života...
Den začal opravdu krásně, není nad to se pořádně vyspat. A když sem pak šla do města, tak sem měla spíš radost, že už se blíží jaro. Nevyloučitelná návštěva knihovny, nebyla zas až tak úžasná. Táhla sem bráchovu povinnou četbu, která měla dohromady asi 1890 stránek (3 knížky). Jsem fakt ráda, že to nemusím číst...


Gummy bears

2. února 2010 v 0:42 | Atyiya (Clare)
Tento příběh napsala kdysi dávno moje kámoška. Jeho hlavní postavou jsem já(bohužel) a spousta hodně živých gumových medvídků.



Jednoho dne šla Bohunka do města na nákup, ale zapomněla si seznam, a tak si cestou zpět alespoň koupila balíček gumových medvídků...
Doma je vysypala na talíř, ale nezačala je jíst,
protože si vzpomněla, že má další den odevzdat práci na češtinu,
tak nechala medvědy a šla psát.
Když se vrátila domů, bylo velmi pozdě a zanedlouho byla půlnoc.
Venku se strhla bouřka, blýskalo se snad ze všech stran, ale to už Bohunka nevěděla, protože už minimálně půl hodiny spokojeně chrněla na klávesnici.
A tu se náhle na talíři něco pohnulo...

Ahojky...

1. února 2010 v 13:47 | Atyiya
...objevil se tu další človíček, který si chce za pomoci svého blogu vymluvit dušišku. Nebojte se, že vás zavalim spoustou puberťáckejch nesmyslů. Pouze bych se s vámi ráda podělila, o to co mám ráda, co mě zaujme...
...no prostě se máte na co těšit. :)